Svatováclavské slavnosti: Zahájení s díly Brixiho a Zacha

Zahájení letošního ročníku svatováclavských slavností skvěle využilo proslulého zářijového mariánského svátku a okázalé slavnostnosti. Zahajovací koncert (15.9.) byl rovněž vhodně situován do kostela Panny Marie, sv. Jeronýma a českých patronů ve staroslavných Emauzích. Velkolepý zážitek umožnilo jedinečné spojení krásného prostředí gotické chrámové lodi s jedinečnou hudbou, kvalitní dramaturgií a interpretací.

Volba uváženě padla na rozsáhlé sakrální vokálně-instrumentální kompozice dvou českých autorů, Františka Xavera Brixiho a Jana Zacha.

Obě svým způsobem ojedinělé a pozoruhodné skladby měly štěstí, že byly i náležitě interpretovány. Platí to v úhrnu o obou zúčastněných tělesech – orchestru Praga Sinfonietta a sboru Pražští pěvci. Platí to i o dirigentce Miriam Němcové, její jasné představě o charakteru a výsledné podobě děl a z toho pak vyplývajících neafektovaných, přitom zdravě působivých a srozumitelných gestech. Kvarteto sólistů předvedlo zřetelně odlišné, avšak dobře se pojící individuality – zběhlou a technicky zdatnou Sylvu Čmugrovou (soprán), lyričtější Pavlu Kšicovou (alt), vynikajícího Stanislava Mistra (tenor) s poučenou dikcí přednesu latinského a vůbec duchovného textu a vždy „čitelného“ a barevně krásně znělého Romana Janála (baryton).

V dobře voleném chrámovém prostoru vše znělo velkolepě a dá se říci věrohodně. Posluchači v zadních řadách se museli spokojit spíše s celkovým zvukovým profilem, avšak právě pro takový prostor a s takovými důsledky (slévání zvuku) se ve své době komponovalo a počítalo.

Julius Hůlek