Pražští pěvci na obnovené premiéře opery Perkmon na HF Ludwiga van Beethovena 2022

Teplice 16.6. 2022

Skutečně velkou festivalovou událostí se stala po dvou stoletích obnovená premiéra opery Bergmönch (Perkmon – Vládce hor) od teplického skladatele a starosty Josefa Matyáše Wolframa (1789–1839). Ačkoliv dnes toto jméno vymizelo z hudebních dějin, ve své době se jednalo o významnou osobnost, která velmi přispěla k povýšení věhlasu Teplic ve smyslu lázní a celkově společenského centra. Navíc se Wolfram v roce 1838 zasloužil o právní kodifikaci vzniku místního lázeňského orchestru, který se potom v průběhu let postupně přetransformoval až v dnešní Severočeskou filharmonii Teplice. Wolfram napsal mimo jiné více než deset oper, z nichž se opera Bergmönch stala dobově nejslavnější. V roce 1830 měla premiéru v Drážďanech, v říjnu 1831 byla potom s velkým úspěchem provedena v Praze ve Stavovském divadle přímo pod taktovkou autora. Vzhledem k osobnímu uměleckému věhlasu se Wolfram po smrti Carla Marii von Webera stal jedním z kandidátů na post operního kapelníka v Drážďanech. O nové provedení, respektive znovuobjevení opery Bergmönch se zasloužil severočeský dirigent, skladatel a sbormistr Jan Zástěra. Původem z Oseka u Teplic působí od roku 2008 jako dirigent Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Současně je vedoucím Trautzlovy umělecké společnosti, která v severních Čechách usiluje o oživování velkých regionálních děl minulosti. Sám je též skladatelem několika oper čerpajících z bájné minulosti Teplic a rovněž závažných oratorních děl. Jan Zástěra se spolu s kolektivem muzikantsky zanícených spolupracovníků zasloužil o novodobou rekonstrukci historického hudebního materiálu. Při koncertním provedení opery Jan Zástěra řídil Severočeskou filharmonii, sborovou složku nastudoval teplický soubor Collegium hortense a Pražští pěvci. Perkmon je bájnou postavou Krušných hor, předpovídá a přináší neštěstí, ale též milostivý zázrak, děj opery je zasazen do důlního prostředí. Z kompozičního hlediska se jedná o typický obraz raně romantické opery s překvapujícím melodickým, harmonickým a rovněž instrumentálním bohatstvím. Ze sólistů vynikla krásou a technikou svého hlasu sopranistka Miroslava Časarová v roli Františky, Štajgra Michaela ztvárnil Jakub Turek, Daniel Kfelíř zaujal razancí barytonových poloh zpěvů Naddůlního. Původně mluvená složka singspielu byla svěřená recitátorce, zde Miladě Čechové, která dějový příběh přednášela v češtině oproti německému originálu všech operních zpěvů. Celkové umělecké vedení Jana Zástěry si zaslouží skutečné ocenění, teplické publikum si díky tomuto oživení dvě století staré opery odnášelo nesporně výjimečný hudební zážitek.