Kulturní program PIS, říjen 2003

Řečeno slovy básníka „… něco překrásného se končí, něco překrásného se počíná…“. Tedy první den měsíce října znamená konec letošního ročníku festivalu Pražský podzim. Poslední koncert se uskuteční v tento den, což je středa 1. října 2003 ve Dvořákově síni Rudolfina v 19.30 hodin a bude cele věnován francouzské hudbě. Před časem jsem se v tomto „koncertním návěstí“ pro všechny hudební požitkáře zmiňoval o zjemnělém charakteru francouzské hudby. Koncert, o kterém chci nyní krátce referovat, je jen dalším potvrzením tohoto faktu. Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK bude pod vedením Roberta Benziho hrát hudbu Debussyho, Ravela, Saint-Saënse a Wagnera. Na první pohled se může zdát, že Richard Wagner do dramaturgie poněkud nezapadá, ale to je jen klamné zdání, protože jeho hudba s tvorbou ostatních skladatelů v programu úzce souvisí, což vysvětlím později. Pověstná francouzská noblesa není jen výmysl romanopisců. Hudba skladatelů tohoto národa totiž dokazuje, že Francouzi jsou nesmírně citliví na drobné nuance situací, které prožívají, a tak je pochopitelné, že umění se svým širokým sémantickým polem funguje jako skvělý vyjadřovací prostředek této vnímavosti. Hudba dokáže postihnout i ty nejjemnější záchvěvy lidského nitra a francouzští komponisté s tímto faktem umí dobře zacházet. Jejich přístup k hudební matérii je příslovečně gurmánsky delikátní. Až ve zmiňovaný večer zazní Oblaka z cyklu Nokturna Clauda Debussyho, uvědomíme si, že nejde jen o pouhou hudební ilustraci přírodního jevu, ale o vyjádření pocitů člověka, který se na pohyb mraků dívá a přemýšlí. Bolero Maurice Ravela je sice velmi známou skladbou, ale náš úhel pohledu na ni může být třeba ten večer jiný, hlubší. A nakonec Camile de Saint-Saëns se svou hudbou tvoří specifický svět plný fascinujících krajin a napínavých dějů. Jeho hudba je takříkajíc rapsodická. A co Richard Wagner? Mnozí francouzští skladatelé jej neměli rádi, zvláště Claude Debussymu byl tento komponista doslova protivný. Avšak dnes zjišťujeme, že ideje propagované Wagnerem se dotkly i hudby autorů, kteří se stavěli proti němu. Harmonie ve skladbách francouzských impresionistů vykazuje mnoho stejných prvků jako hudba Richarda Wagnera. Ať už tito skladatelé zastávali rozdílné postoje, šlo jim o jedno – vymanit hudbu z područí klasicko-romantického stylu, nechat ji volně plynout jako „nekonečně znějící melodii“ (a to je myšlenka Richarda Wagnera!). Vynikající tenorista Ian Caley přednese několik árií z Wagnerových oper, v Klavírním koncertu č. 5 F dur Camila de Saint-Saëns se představí neméně významný světový klavírista Pascal Rogé, který je uznávaným odborníkem na francouzskou hudbu, a uslyšíme také zpívat Pražské pěvce, jejichž sbormistrem je Stanislav Mistr (toto těleso, fungující nejprve jen jako skupina lidí, kteří zpívají z čisté radosti a pro potěšení, úspěšně stoupá ve svých kvalitách a dnes již můžeme říci, že jde o výtečný komorní sbor s vysokou profesionalitou).

Ať žije podzim! Ať žije hudba! Ať jsou ty tam všechny smutky, které snad mohou na někoho padnout v tento čas! Ať máte radost z každého tónu!

Lukáš Petřvalský