A. Dvořák – Complete Choruses & Duets

CD Brilliant Classics 92883

Příznivci sborového umění dostali nedávno dárek v podobě kompletní nahrávky sborů a dvojzpěvů Antonína Dvořáka, kterou v roce 2005 realizoval komorní sbor Pražští Pěvci se sbormistrem Stanislavem Mistrem. Dvořákovo sborové dílo, pokud do něho počítáme i dvojzpěvy, zamýšlené původně pro sólové hlasy, zahrnuje podle údajů v bookletu 13 opusů a v nich celkem 72 jednotlivých skladeb. Výsledná stopáž tří CD je tak úctyhodná, zahrnuje více než 170 minut hudby.

Na prvním CD nalezne posluchač Dvořákova dueta – 14 Moravských dvojzpěvů, op. 32, Čtyři dvojzpěvy, op. 38 a Čtyři dueta pro soprán a tenor, op. 20. Zatímco Moravské dvojzpěvy svěřil sbormistr ženské složce sboru, zbývající dueta jsou provedena sólově. Obě obsazení vyznívají umělecky přesvědčivě. Posluchač je okouzlen zvukovou kvalitou – mladistvými hlasy příjemného zabarvení, intonační jistotou a muzikálností projevu. Sbormistr volí uměřená tempa, dobře odstiňuje dynamiku, stylová je jeho práce s drobnými agogickými změnami. Zvláštní ocenění zaslouží spolehlivý a svrchovaně citlivý doprovod renomovaného klavíristy Jaroslava Šarouna.

Druhé CD je věnováno sborům smíšeným. Zahajuje je Dvořákův nejznámější a umělecky nejzdařilejší cyklus V přírodě, op. 63, po něm následují Čtyři smíšené sbory, op. 29. Stejně jako v případě ženského obsazení upoutá i u smíšeného sboru od prvního okamžiku jeho barevnost a plasticita, potvrzující vysokou hlasovou kvalitu všech zpěváků, jež je v případě komorního obsazení nezbytnou podmínkou zdařilého výsledku. Podobně jako v případě předešlých duetů osvědčil se S. Mistr jako zkušený dramaturg i v případě Ruských písní.Dvojhlasé úpravy 16 lidových písní o pěti až deseti slokách předepsal autor pro dva ženské hlasy. Hrozícímu nebezpečí jednotvárnosti se Mistr alespoň částečně vyhnul tím, že jejich interpretaci svěřil různým kombinacím ženských i mužských sólových hlasů.

Sborům mužským je věnováno třetí CD. Tři mužské sbory, op. 43 zaujmou nezvyklou kombinací mužského sboru se čtyřručním klavírem (J. Šaroun, M. Javorček) a přinášejí tak v celkovém kontextu neotřelou zvukovou barvu. Při poslechu prvního mužského cyklu a capella Kytice z českých lidových písní, op. 41 se posluchač opět nechá unášet kouzlem mladistvých mužských hlasů. Následující úpravy Pěti mužských sborů na slovo lidových písní litevských a Dvou irských lidových písní nejsou zdaleka tak jednoduchou hříčkou jako úpravy písní ruských. Pěvci se zhostili nelehkých partitur se ctí, sbormistr opět uvážlivě pracuje s dynamikou, tempem a frázováním a výrazově tak odstiňuje četné strofy. V rámci Dvořákovy tvorby působí poněkud kuriózně Píseň Čecha, pro dnešního posluchače z důvodu archaického textu sbor nepřijatelný. Je chvályhodné, že Pražští pěvci se ujali i této skladby, kterou dnešní posluchači nemohou znát a pravděpodobně ji ani v budoucnu nikdy neuslyší. Na závěr celého souboru jsou zařazeny Dvořákovy vlastní úpravy pěti dvojzpěvů pro čtyřhlasý ženský sbor. Jsou technicky náročné, a proto nevyzní tak přesvědčivě jako původní dvojhlasá verze. Ženská složka sboru zvládla nelehký úkol s nadhledem a předvedla se opět v plné kráse.

Stanislav Pecháček