Hospodářské noviny, 3. 10. 2003

Hudební festival Pražský podzim skončil po třech týdnech koncertem řízeným Robertem Benzim. Pětašedesátiletý dirigent začínal s taktovkou v deseti. Bezprostřednost zázračného dítěte jako by si uchoval dodnes.

Program Pražských symfoniků vyvrcholil ve středu v Rudolfinu velmi dobře zahraným Ravelovým Bolerem, extatickou taneční gradací vystavěnou na opakujícím se rytmickém motivu. Benzi je plný sil, nakažlivě pozitivní, je schopen zaujmout i strhnout. Měl navíc zajímavě různorodý program sahající od Debussyho Nokturen přes Wagnerovy opery po Saint-Saensův 5. klavírní koncert.

Francouzské hudbě dal Benzi sám i s klavíristou Pascalem Rogém šarm a brilanci. V romanticky rozmáchlém nástrojovém koncertě s orientálními zvukovými příměsemi si přišli na své zejména obdivovatelé pianistické techniky. V Debussym se předtím za přispění kultivovaně až snově zpívajících mladých žen ze sboru Pražští pěvci kouzlilo se zvukem.

Pražský podzim skončil tak, jak se jevil celý: jako umělecky přístupná přehlídka pro široké publikum, kombinující oblíbená čísla a běžné výkony s dramaturgickými i interpretačními překvapeními. Letošní pozvání desítky zahraničních těles ukázalo, že je ve světě stále z čeho vybírat, i když nemusí jít – a často ani nejde – o největší mediální hvězdy. Kvalitně přispěly i domácí síly včetně České filharmonie. Ve třináctém ročníku se soukromý festival dále vyprofiloval a zase o něco více etabloval jako nezaměnitelná, stále vyrovnanější součást pražské kulturní nabídky.

Petr Veber